Vždycky jsem chtěla, abych byla v té lepší společnosti. Bavilo mě, když jsem si mohla s lidmi povídat, a hlavně s těmi lidmi, kteří mají na svět a na různé věci úplně stejný názor a pohled jako já. Protože si vezmete, Kdybyste byli v nějaké společnosti, která se zabývá třeba pouze vesmírem. A například vás vy vesmír vůbec nezajímal, spíše by to pro vás bylo úplně nudné téma. Tak je logické, že v takové společnosti byste se opravdu nechtěli ocitnout. Nicméně se ale stává, že jedete třeba například autobusem na dlouhou cestu. Mně se to už stalo. Jela jsem do Brna. Bylo to z mého města asi sto deset kilometrů. Jenomže jsem tam nutně potřebovala něco vyřešit. Tak sedla jsem si v autobuse dozadu, protože tam vůbec nikdo nebyl. Chtěla jsem mít klid na četbu knihy. Jenže na další zastávce si tam přestoupila nějaká skupinka tří lidí.
A sedli si do autobusu dozadu. Byli taky moc ruční. Musím říct, že takovou společnost v autobusech jsem opravdu nechtěla. Nemohla jsem se vůbec soustředit na čtení a taky jsem si nemohla připravovat věci, které jsem potřeboval v Brně udělat. Navíc ta společnost byla opravdu šílená a sprostá. Stále se nahlas smáli a já jsem nevěděla, co si už počít, jestli si sednout jinam.
Jenže už si nebylo v autobuse kam sednout. Celý autobus byl plný. Takže od této doby si dávám opravdu pozor, kam si sednout. Zjistila jsem, že taková ta divoká sprostá společnost si sedá pouze vždycky v autobuse dozadu. Takže od té doby si sedám v autobuse pouze dopředu anebo do těch předních míst. Takhle mám alespoň jistotu, že se vyhnu takové ty zvláštní společnosti. A musím vám povědět, že je to opravdu tak. Když jsme ještě několikrát jela na delší cestu autobusem, tak vždycky ti hluční si sedli dozadu. Takže od té doby jsem poučená, že dozadu si nikdy nesednu. A vy jste se už ocitli v nepříjemné společnosti?