Jde o mushing. Sport psích spřežení. A proč o tomto sportu píšu do rubriky životní styl? Protože se jedná o skutečný životní styl. O způsob života, který je naplněn pejsky, sportem a dobrodružstvím.
Nápad na využívání psů pro cestování a transport nákladů vznikl, zcela logicky, na severu zeměkoule. Inuité, Eskymáci američtí indiáni, používali psi k dopravě pomocí saní od nepaměti. Pes měl výhodu lehké váhy a poměrně velké plochy tlapek. Nebořil se tolik, nepraskal pod ním led na tajících řekách.
Využívání psů si všimli nejdříve lovci, kteří do těchto končin zavítali. Skutečný rozvoj popularity psích spřežení nastal při zlaté horečce na Aljašce. Psi dopravovali všechno. Poštu, zásoby potravin, i vytěžené zlato. Na saních se samozřejmě přepravovali i zlatokopové a vůbec všichni, kdo museli, nebo lépe, chtěli přežít na Aljašce.
Nejznámější výprava mnoha psích spřežení, která byla záchrannou akcí jednoho indiánského kmene, se stala vzorem, pro kdysi nejdelší závod psích spřežení na světě Iditarod 1000 mil.
Právě o něm sní každý musher. Jet se svými psy 1500 kilometrů za krutého mrazu, bez společnosti dalších lidí. Být v divočině, nezřídka čelit útoků sobů či velkých šelem. Tábořit pod hvězdami, sledovat tančící polární záři.
V každém musherovi je kus odkazu Jacka Londona. A každý musher ví, že jediná cesta za svým snem vede přes jeho psy. Postupem času se ze psů a mushera stane kamarádské uskupení. Psi poznají co mushera trápí, musher pozná, jestli něco netrápí jeho psy. V životě mushera jde spousta věcí stranou, protože starost o 4 a třeba i 20 psů prostě nejde dělat při obvyklém životním stylu. První jsou ve všem psi, pak teprve ostatní věci.
Musher však ničeho nelituje. A co se týče psů, těžko byste hledali spokojenější a šťastnější zvířata chovaná v zájmových chovech.